Lidé si naprosto pochopitelně shánějí co nejlepší bydlení. Bydlet se přece musí, a není nic divného na tom, když se někdo nespokojí jenom s něčím skromným a pronajatým a raději usiluje o něco lepšího. Jenže se sháněním takového bydlení je nejednou celá řada potíží. Někdy se třeba nedá sehnat na ideálním místě podle konkrétního člověka a jeho představ dokonalá nemovitost, a ještě daleko častěji je tu problém s penězi, které se za takovou nemovitost požadují.
Zkrátka a dobře by si chtěl každý z nás koupit nejlépe co nejdokonalejší vlastní dům nebo byt. Protože v tom si může žít každý majitel podle svých představ. Ale ne každému je v tomto právě přáno. A tak se musí postupně slevovat ze svých nároků, dokud se nenajde nějaké finančně zvládnutelné řešení.
A když člověk nemá na vlastní objekt peníze? Pak si třeba vezme hypotéku, touto zvolený soukromý byt nebo dům zaplatí a stává se hrdým majitelem nemovitosti. Pak už má vystaráno a může si tu spokojeně žít. Žít a po léta dlužnou částku splácet, pochopitelně.
Jenže někdy se člověk uchází o hypotéku na koupi vlastní nemovitosti, jenže ani tu nezíská. A to proto, že ve své momentální finanční situaci nejen nemá vlastní peníze na takový byt nebo dům, ale nemá ani takové příjmy, jež by garantovaly schopnost splácet. A pak je to s dotyčným člověkem docela nahnuté.
Ale ani pak tento nemusí přestat snít o svém bydlení. A může si pořídit skoro vlastní střechu nad hlavou. Konkrétně mám na mysli družstevní byt. Ona se u nebankovní společnosti totiž dá vzít i hypotéka na družstevní byt, a jakkoliv se družstevní bydlení od bydlení ve vlastním objektu liší, není to zase až tak zásadní rozdíl.
A kdo si tedy koupí na daleko dostupnější hypotéku aspoň byt družstevní, může také spokojeně bydlet. Vyjde ho to levněji, je to zvládnutelnější, a přitom ideální. Jak už kdekdo z nás ví.