Všichni máme určitou představu o tom, co je to věda. A i když to nedokážeme nijak přesněji definovat, víme, co by tato asi tak měla obnášet. Podle nás. Jenže to, co někdo z nás považuje za vědu, nemusí pro druhého vůbec žádnou vědou být. Záleží totiž mnohdy skutečně jen na našem úhlu pohledu.
Za vědu se braly třeba pokusy alchymistů za dávných časů. A vlastně se tyto dají považovat za určitý typ vědy i dnes. Přinášely přece poznání, i když to bylo mnohdy pouze poznání toho, že zrovna tudy cesta nevede. Dnes je sice každému jasné, že kladivem nerozbijeme atom tak, aby vzniklo zlato, ale věděli bychom to, kdyby nás o tom nepoučili neúspěšní středověcí ‚vědci‘? Nevěděli. A možná bychom se o totéž pokoušeli my sami dnes.
Stejně tak díky oněm vědcům minulosti víme, že se zlato nedá vytvořit ani jinými metodami z jiných, levnějších materiálů. A ti, jež dnes považujeme za opravdové vědce, sice odhalili, že by to určitě šlo, ale byl by to složitý a příliš drahý proces, který by se v žádném případě nevyplatil.
Stejně jako alchymisté se dříve, byť v o dost pozdější době, považovali za vědce i jiní šiřitelé bludů. Vezměme si jenom, kolik lidí u nás dříve zaměstnávaly otázky vědeckého socialismu. Který neměl se skutečně smysluplnou vědou rovněž nic společného a jednalo se jen o rádoby vědecké zpracovávání nevědeckých myšlenek a názorů.
Ale na druhou stranu tu určitě byli a jsou i mnozí opravdu přínosní vědci. Ti, kteří nám měli a mají co nabídnout. A kolik blaha tu díky nim jenom můžeme užívat! Kolik nám vymysleli strojů, přístrojů a nástrojů, kolik vymysleli, vyrobili a odzkoušeli chemických sloučenin, kolik našli způsobů, jak něco žádoucího uchovávat a to nežádoucí pro změnu efektivně likvidovat. Kolik jenom dalších prospěšných věcí nám věda dopřála!
A tak jde určitě o důležitou záležitost. Pokud se jí tedy věnují lidé se zdravým rozumem.