Tak když mě tak hezky motivujete musím se s vámi všemi podělit o jeden útěkářský příběh, který by se dal i zfilmovat....

16/12/2007 nám utekli oba dva pesani najednou, což se ještě před tím nikdy nestalo...většinou utíkal jen Willi(SH) a Akar(Akita) už od mala suploval domácího povaleče. Když utekl Willi, tak se ještě ten samý den vráti, takže jsme nepanikařili a čekaly vklidu do večera kdy se oba vrátí....Bohužel se tak nestalo ani následného dne ráno a tak jsme si museli vzít v práci volno a začali je hledat...tou dobou už měli dovolenou i naši skvělý sousedé, kteří nám v hledání pomáhali i s jejich Britou(Č.Fousek) aTarou (Rotvajler)! Projezdili jsme široké okolí od našich Milíkovic do 20km(vzdálenost k ČB). Bohužel nic a tak jsem si v práci vytiskl asi 200ks barevných inzerátů s jejich fotkou a rozvěsili jsme je v tomto okruhu. Pak se začali lidé ozývat, ale většinou s několika denním spožděním, takže jsem dal inzerát následně i do novin a pak pravidelně vyhlašovat v Českém Rozhlasu. To už nás od zpráv od lidí (až jsem byl překvapen jak lidé ochotně volali a pomáhali nám) dělilo jen pár hodin, ale vždy jsme se museli někde minout. Jestli znáte jižní čechy tak víte kolik tu máme lesů. Pátý den pátrání přišla velmi dobrá zpáva od jednoho pána, že jeho kamarád má na zahradě nějakého SH a že podle popisu by to mohl být náš Willi. Ihned jsme vyrazili a opravdu u pána na dvorku běhal náš Willouš. Trochu mu trvalo než nás poznal, ale pak nepříčetně za plotem začal fňukat a tak nám ho pán ochotně předal. Vánoce za rohem a tak jsem hned sjel pánovi a jeho kamarádovi co nám volal koupit dvě flašky šampusu a ferneta. Wiilíňo šel ihned do sprchy a po krásném spánku u nás doma na gauči (jediná jeho noc u nás v domě, když nepočítám spinkání doma jako štěně) se vydal s námi po stopách Akara. Ještě jsem opomněl důležitý fakt, že jsme letáky nechali i po útulcích v ČB a ČK. Stopy směřovali blíže k ČB, kde ho prý jedna paní chytila málem u ní na dvorku, ale bála se ho (Akara by neublížil ani mouše, kdyby mu kadila na čumák) a tak ho nechala jít. Tam naše poslední stopa končila a žádnou novou už jsme nedostali a nenašli.

Bylo to již sedm dní co byl Akar pryč z domu...Už jsme se smiřovali s nejhoší variantou, ale pořád mi něco říkalo, že žije a najdeme ho! 24.prosince ráno na Štědrý den v 10:05 začal drnčit telefon. Přítelkyně ho z posledních sil zvedla a jen podle jejího výrazu jsem pochopil, že je to velmi dobrá zpráva. Volala paní z útulku v ČB, že jí tam ráno přivedli měšťáci nějakou Akitu a je hodně podobná tej naší, akorát dost špinavější...Opět jsme hned vyrazili a konal se sladký happyend. Akar byl pohublý a špinavý a dokonce neměl ani svůj obojek a ten nový mu prý nedali ani měšťáci a ani v útulku, takže vůbec nevíme kde k němu přišel. Prvních 10 sekund jen koukal za mřížema, ale pak nás také poznal a já myslel že ten kotec zboří. Byl to pro nás nejezčí dárek k Vánocům co jsme mohli dostat...všechno ostatní nám v tu chvíli bylo jedno...byly jsme zase všichni pohromadě doma.